Nový zástupce SVOL v řídících orgánech PEFC ČR

V řídících strukturách PEFC dochází ke konci roku k výměně zástupce nominovaného za nestátní vlastníky lesů. Po dlouholetém působení v předsednictvu PEFC ČR a představenstvu Sdružení vlastníků a správců lesních majetků ČR (SVSLM) odchází odborný poradce SVOL Petr Jelínek. Na jeho místo byl jmenován Tomáš Dohnanský, pro kterého je téma certifikace důvěrně známé. Při této příležitosti jsme oba požádali o krátkou rekapitulaci jejich působení a úvahu k tématu role certifikace v kontextu současné situace v lesnictví.

Ing. Petr Jelínek

■ Mohu vás požádat o osobní ohlédnutí za dosavadní činností certifikačního systému PEFC?

Certifikační systém PEFC si po svém založení v roce 2001 vytkl za cíl podporovat trvale udržitelné hospodaření v lesích připojených k tomuto systému a propagovat význam lesů včetně jeho ekosystémových funkcí a přínosu lesů pro celou společnost. Již v prvním roce fungování systému v ČR byl vystaven certifikát 422 majetkům s celkovou výměrou více než 1,8 mil. ha lesů.

V době vzniku systému PEFC v ČR jsem měl tu čest hospodařit na jednom městském majetku o výměře přes 2 600 ha lesa a vstup do systému PEFC byl pro nás, tak jako pro značnou část členů Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR (SVOL), prakticky samozřejmostí. Trvale udržitelné obhospodařování lesů spolu s dlouhodobou vyrovnaností výnosu pro vlastníka bylo pro nás při hospodaření na městském majetku jednoznačnou prioritou.

V roce 2007 jsem po obecních volbách a změně ve vedení města začal pracovat jako odborný poradce pro SVOL a jedním z mých úkolů bylo i zastupování SVOL v orgánech PEFC ČR. V té době již existoval jak samotný PEFC ČR, tak i SVSLM a zároveň to bylo období, kdy končila platnost první pětileté etapy certifikace. Pro druhou etapu bylo dne 7. 12. 2006 schváleno Radou PEFC v Luxemburgu upravené znění standardů.

Předsedou PEFC ČR byl Bedřich Schwarzenberg, člen představenstva Komory soukromých lesů SVOL a významný vlastník lesů. Sídlo organizace bylo na ČZU v Kostelci nad Černými lesy, funkci národního sekretáře zajišťovala Zuzana Brenesselová na poloviční úvazek.

SVSLM mělo sídlo ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM) ve Zbraslavi, předsedou byl od jeho vzniku Ladislav Půlpán z Lesů ČR, funkci výkonného tajemníka vykonával, opět na poloviční úvazek, František Lizna. Toto úplné oddělení dvou na sobě závislých a pro jeden účel založených organizací zajišťovalo sice na jedné straně potřebnou nezávislost a samostatnost dvou organizací, na druhé straně však bohužel vedlo také k tomu, že občas „nevěděla pravice, co dělá levice“. Vzhledem k tomu, že cíl a smysl těchto organizací byl totožný, totiž podporovat certifikaci lesů a vše s ní spojené, bylo v roce 2009, na návrh SVOL, přistoupeno k vypsání výběrového řízení pro národního sekretáře PEFC a výkonného tajemníka SVSLM. Cílem bylo najít vhodného kandidáta v jedné osobě, který by obě funkce vykonával v rámci jednoho plného úvazku a zároveň by činnost obou organizací vhodně a optimálně koordinoval. Po deseti letech je možné konstatovat, že se tento záměr podařil. Od roku 2009 obě funkce zastává Stanislav Slanina, a jakkoli je možné na každé činnosti najít nedostatky, hlavní cíle tohoto záměru byly naplněny. Sídlo obou organizací je po celou dobu na stejné adrese v sídle České asociace podnikatelů v lesním hospodářství (ČAPLH) v Praze, obě organizace jsou zcela pochopitelně plně informovány o činnosti organizace sesterské a navíc velice dobře a úzce spolupracují na mnoha aktivitách. Ve funkci předsedy PEFC ČR se po Bedřichu Schwarzenbergovi vystřídali František Morávek a poté Josef Myslivec z majetku Colloredo-Mannsfelda v Dobříši, na formě spolupráce obou organizací se však nic neměnilo.

■ Jak hodnotíte roli PEFC z pohledu osvětových a  propagačních aktivit?

Za uplynulé desetiletí se výrazně změnil přístup veřejnosti k lesům, její informovanost a zejména také požadavky společnosti na lesy a jejich rekreační využití. V tomto období také významně posílil tlak ekologických organizací a hnutí na les a lesní hospodářství jako takové. PEFC na to reagoval výrazným zvýšením svých propagačních aktivit, každá ze jmenovaných organizací vynakládá na propagaci trvale udržitelného hospodaření téměř jeden milion korun ročně a akcí, které PEFC a SVSLM přímo iniciuje, organizuje nebo se na nich spoluúčastní, je v posledních pěti letech již skutečně mnoho. Všechny jsou směrovány k výchově veřejnosti, podpoře trvale udržitelného hospodaření v lesích, držitelů certifikátů i lesů obecně ik podpoře využívání dříví jako obnovitelné suroviny. Namátkou lze vyjmenovat účast na odborných výstavách (Silva Regina, For Wood apod.), různých místních akcích (Dny lesů měst a obcí), příspěvky a články v periodikách a tisku (Lesnická práce, Dřevo a stavby) či dlouholetou spolupráci s obchodním řetězcem Bauhaus.

Důležitá je i komunikace zacílená na mladou generaci prostřednictvím sociálních sítí. Rozsah propagační činnosti se za uplynulých 12 let skokově navýšil. Zejména pak propagace mezi mládeží je příslibem toho, že příští generace budou mít více informací o lesích ze strany těch, kteří o lesy přímo pečují a nesou za ně odpovědnost, spíše než těch, kteří udílejí své, i třeba dobře míněné rady na všechny strany, bez ohledu na důsledky pro lesy a jejich ekonomickou stabilitu. Trvale udržitelné lesní hospodaření musí být postaveno na třech vyvážených pilířích (ekonomickém, ekologickém a sociálním) a upřednostňování jednoho z nich je i přes snad dobře míněnou snahu ohrožováním lesního hospodářství jako celku. Zejména sociální pilíř, tedy zaměstnanost obyvatelstva, poskytování obnovitelné suroviny pro průmysl a tím opět zaměstnanost v dřevařském sektoru, je v dnešní době, kdy dochází k vylidňování venkova, velmi důležitou oblastí, kterou nelze obcházet.

■ Co byste na  závěr popřál svému nástupci i  celému oboru do  budoucna?

Jak je dnes módní říkat o všem obtížném, výzvou pro celé lesní hospodářství i PEFC bude zcela jistě situace s odumíráním lesních porostů vlivem klimatických změn, sucha a následně i kůrovců, které se už projevuje prakticky v celé ČR. Jedná se opravdu o katastrofu pro lesy i pro lesníky, s vážnými dopady pro všechny ekosystémové služby lesů. Při řešení současné situace má nezastupitelnou úlohu stát, zejména vláda ČR, nutná bude ale i pomoc široké veřejnosti. Ke zvládnutí této situace a k tomu, aby se z lesního bohatství ČR mohly těšit také budoucí generace, bude potřeba vynaložit ohromné úsilí všech lesníků, za zájmu a vydatné spolupráce celé veřejnosti. I pro PEFC je to nová situace, bude nutné revidovat dosavadní přístupy a požadavky tak, aby nově vznikající lesy mohly obstát i v období klimatické změny. To však již bude práce pro mého nástupce a další generaci lesníků.

Ing. Tomáš Dohnanský

■ Stal jste se novým zástupcem SVOL v  předsednictvu PEFC, v  orgánech PEFC však působíte dlouhodobě…

U certifikace lesů PEFC v ČR jsem byl prakticky od jejího počátku, i když jsem v ní zastupoval jiný subjekt. S krátkou půlroční přestávkou jsem u dění kolem této certifikace téměř 20 let. Významně jsem se podílel i na současné podobě kritérií certifikace PEFC v podmínkách ČR.

■ Jak se za tu dobu změnila certifikace lesů PEFC?

V souladu s požadovanými trendy ve společnosti došlo celkově ke zpřísnění standardů trvale udržitelného hospodaření v lesích. Jestliže v začátcích certifikační pravidla převážně kopírovala požadavky platné lesnické legislativy, tak dnes je tomu výrazně jinak. Platné standardy PEFC ČR obsahují celou řadu nadzákonných požadavků (podrobně jsem o nich informoval v Lesnické práci 5/2018) a každoročně namátkově kontrolovaní účastníci certifikace jistě potvrdí, že dodržování příslušných kritérií je při auditech hospodaření důsledně vyžadováno. Běžně jsou vystavovány nejen tzv. příležitosti ke zlepšení, ale i řada neshod se stanovením termínu nápravy.

■ Má vůbec certifikace lesů PEFC za  současné kůrovcové kalamity nějaký smysl?

Jsem přesvědčen, že ano. Certifikace PEFC nabízí komplexní a současně vyvážený pohled na lesní hospodaření v duchu zásad trvale udržitelného hospodaření. Můžeme se samozřejmě bavit o tom, že určitá kritéria nelze v současné době vřadě oblastí ČR zcela dodržet. Jedná se však o mimořádnou situaci, často bez možnosti ovlivnění ze strany vlastníka lesa, která byla navíc do značné míry „ošetřena“ příslušným opatřením obecné povahy Ministerstva zemědělství (OOP MZe).

■ Jakým způsobem zareagovala certifikace lesů PEFC v  ČR na  negativní vývoj v ochraně lesa?

Na letošním pravidelném setkání s auditory Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů byl na základě platné rajonizace území dohodnut diferencovaný přístup při hodnocení kritérií k ochraně lesa. V „červené zóně“ lze vzhledem k současnému stavu lesa získat maximálně hodnocení stupněm 1. Jeho podmínkou je navíc předložení reálného plánu (harmonogramu) obnovy lesa (přirozené i umělé) u stávajících kalamitních holin na daném lesním majetku. Akceptuje se samozřejmě případné využití prodloužených lhůt zalesnění a zajištění dle platného OOP MZe. V případě ostatního území ČR lze získat hodnocení stupněm 2 tehdy, pokud se daří držet kůrovce „pod kontrolou“, řekněme na hranici zvýšeného a kalamitního stavu. Důležitá je zde zejména aktivita vlastníků lesů při vyhledávání a průběžném zpracovávání kůrovcových stromů, včetně snahy o zvýšení počtu pracovníků v ochraně lesa a kapacit na zpracování a asanaci kůrovcových stromů.

■ Jaké jsou nejčastější prohřešky vlastníků vůči kritériím certifikace PEFC v ČR?

Vzhledem ke kalamitě nemají vlastníci lesů tolik času třeba na výchovu lesa, kde může být problémem rovnoměrné plnění závazného ustanovení minimálního plošného rozsahu výchovy v porostech do 40 let věku, respektive jeho splnění do konce platnosti lesního hospodářského plánu. Problematická jsou ale například i kritéria k podpoře rekreační funkce lesa nebo biologické ochrany lesa (vyvěšování a údržba budek apod.). I když se to za současné situace může zdát někomu úsměvné, případná horší známka z těchto kritérií nemá zásadní vliv na celkové hodnocení z auditu a zjištěná neshoda je relativně snadno odstranitelná.

■ Co byste závěrem popřál jednotlivým subjektům účastnícím se certifikace lesů PEFC a  jejím zaměstnancům?

Vedle chladného a deštivého počasí nepřejícího kůrovcům na smrku a dostatku finančních prostředků, lidí a techniky na nelehkou práci v lese zejména hodně sil a zřejmě i trochu štěstí při vlastní obnově často rozsáhlých kalamitních holin.

Děkuji za poskytnuté odpovědi a za výkonný tým PEFC ČR bych chtěla oběma poděkovat za dosavadní přínosnou spolupráci, podnětné rady i zajímavé diskuse a popřát vše dobré do budoucna.

Andrea Pondělíčková