Důvody prověřování oblasti BOZP v rámci auditů PEFC trvale udržitelného hospodaření v lesích

Prověřování plnění požadavků PEFC trvale udržitelného hospodaření v lesích (TUH) zasahuje do široké škály oblastí. Přestože je auditování požadavků bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) v lesní výrobě vnímáno provozem většinou jako opodstatněné, vzniká domněnka, že je až příliš důkladné a nesouvisející vždy přímo s lesní výrobou.

Nebudeme na tomto místě diskutovat o přísnosti českých právních předpisů vztahujících se na hospodaření v lesích a podle některých názorů tím i nadbytečnost auditování jakýchkoli požadavků zahrnutých v používaných systémech certifikace lesů v České republice. Není cílem ani řešit finanční benefity očekávané z prodeje certifikovaného dříví, které se někdy nemusí dostavit, a pokud se dostaví, tak ve výši, která je často hluboce pod očekáváním vlastníka lesa. Zaměříme se však na souvislosti a důvody, jejichž výsledkem je zahrnutí BOZP do auditovaných oblastí v rámci certifikačního systému PEFC.

BOZP ve standardu PEFC

Prověřování trvale udržitelného hospodaření na lesních majetcích, které jsou zapojeny jako účastníci certifikace do českého systému certifikace lesů, se řídí příslušnými standardy vydanými zájmovým sdružením PEFC Česká republika. Z pohledu vlastníka lesa je stěžejním dokumentem obsahujícím hodnocená kritéria a indikátory trvale udržitelného hospodaření v lesích standard TD CFCS 1003:2016. Zde je v rámci skupiny kritérií patřících do socioekonomických funkcí lesa uvedeno konkrétní kritérium č. „6.4. Bezpečnost práce a zachování práv zaměstnanců“. Toto kritérium je dále rozpracováno do čtyř indikátorů sledovaných a prověřovaných na úrovni regionu Česká republika a do dalších čtyř indikátorů sledovaných a prověřovaných na úrovni vlastníka lesa.

Je zcela logické, že důležitým předpokladem pro udělení „certifikace“ PEFC TUH lesnímu majetku (konkrétně udělení Osvědčení o účasti v certifikaci lesů) je dodržování souvisejících požadavků právních předpisů. Tento požadavek na úrovni vlastníka lesa zde řeší indikátor „6.4.2a: Dodržování zákonů, nařízení vlády, vyhlášek a předpisů vlastníka, včetně práva zástupců zaměstnanců na provádění kontroly a požadování odstranění závad a nedostatků na pracovních postupech, strojích a zařízeních, pracovištích“.

Východiska prověřování

Skutečnost, že je v rámci standardu PEFC TUH řešena oblast BOZP, vychází z rámců požadavků pro oblast TUH daných z úrovně organizace PEFC International, kde národní řídicí orgány, v tomto případě PEFC Česká republika, musí tyto rámce reflektovat ve svých národních standardech. Dále jsou to závazky České republiky vůči požadavkům Mezinárodní organizace práce (ILO) a samozřejmě požadavky českých právních předpisů, kam patří zákoník práce a další prováděcí anebo související předpisy. Takovým předpisem je i nařízení vlády č. 339/2017 Sb. (Nařízení vlády o bližších požadavcích na způsob organizace práce a pracovních postupů při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru), které nahradilo poměrně známé nařízení vlády č. 28/2002 Sb. řešící stejnou problematiku. Není cílem zde seznamovat s novinkami aktuálního uvedeného nařízení vlády, faktem však zůstává, že stále řada vlastníků lesa anebo v lese hospodařících subjektů nemá povědomí o povinnostech vyplývajících z tohoto nařízení. Vedle toho diskuze kolem provozní realizovatelnosti některých požadavků nařízení by vydala na celodenní seminář, protože se požadavky nemusí týkat jen zaměstnanců, ale mohou mít přesah i k dodavatelům prací nebo návštěvníkům lesa. Zde je namístě připomenout, že účastníci certifikace PEFC TUH musí prokazatelně zajistit dodržování certifikačních kritérií (podle TD CFCS 1003:2016) jednotlivými kontraktory vykonávajícími v lese práce na základě kontraktu s účastníkem certifikace. To znamená, že účastník certifikace je přímo zodpovědný za to, že dodavatel provede službu v souladu s požadavky certifikace lesů – viz požadavek standardu TD CFCS 1002:2016.

Problematika BOZP a oblast požární ochrany (PO) je i z pohledu množství dotčených právních předpisů hodně široká. Pro řadu v lese hospodařících subjektů je stále překvapením, že jejich zaměstnanci, kteří mají v náplni práce provozování myslivecké činnosti, pracují ve výškách nad 1,5 m, pokud využívají lovecká zařízení. Zaměstnavatel je povinen mj. zajistit ochranu proti pádu. Z toho plyne škála úkolů, např. od náležitého provedení analýzy rizik, zajištění pracovních postupů, technologických a technických řešení a zajištění osobních ochranných pomůcek včetně školení takových zaměstnanců pro práci ve výškách až po potvrzení zdravotní způsobilosti zaměstnance pro práci ve výškách ze strany poskytovatele pracovnělékařských služeb.

Nelze se tvářit, že zaměstnanci vykonávající např. administrativní činnosti v kancelářích neexistují, také oni jsou vystaveni rizikům. Mj. elektrická kancelářská zařízení musí být bezpečná z hlediska svého provozu. Prověřování požadavků v oblasti PEFC TUH probíhá metodou vzorkování, takže i této sféry, která bezprostředně nesouvisí s lesnickým venkovním provozem, se může týkat dotaz a prověření.

Výčet legislativních předpisů k BOZP není postaven pouze na výše uvedených předpisech, ale je provázán s řadou dalších, například od umístění bezpečnostních značek a zavádění signálů na pracovišti přes užívání vyhrazených zařízení, ochranu zdraví před nežádoucími faktory (např. vibrace, hluk, chemické látky), požární ochranu až po evidenci úrazů, jejich hlášení a zasílání záznamů o nich.

BOZP až na jakém místě?

Určení rozsahu aplikovatelnosti požadavků právních předpisů z oblasti BOZP a PO na organizaci hospodařící v lese není jednoduché. Rozdíl bude mezi malým lesním majetkem, který nemá vlastní zaměstnance v dělnických profesích, a mezi organizací, která hospodaří na řádově tisících hektarů lesa. U větší organizace logicky očekáváme např. širší spektrum organizací řízených aktivit lesní výroby, díky čemuž bude i rozsah aplikovatelných právních předpisů širší. Nicméně ani malý vlastník lesa nemůže aktivity pro zajištění BOZP přehlížet, i když si může úkoly v prevenci rizik zajišťovat sám, „má-li k tomu potřebné znalosti“. Při vyšším počtu zaměstnanců již musí být pro dané účely odborně způsobilý, nebo je povinen osobu odborně způsobilou pro zajištění úkolů v prevenci rizik zajistit. Pokud odpovědný personál organizace neví, jakým způsobem řídit aplikovatelné požadavky v oblasti BOZP a PO (často ani neví, jaké požadavky to vlastně jsou), potom je povinností nechat náležitě proškolit a přezkoušet vlastního zaměstnance za účelem získání odborné způsobilosti k zajišťování úkolů v prevenci rizik v oblasti BOZP a PO. Malé lesní majetky tuto oblast také řeší využitím externích služeb.

Jsme si vědomi, že se lesnický provoz dlouhodobě potýká s celou řadou lesnických provozních problémů, kam patří např. zpracování nahodilých těžeb (jejichž podíl a objem je v posledních letech extrémní), v předchozích letech nízké ceny smrkového dříví, zvyšující se náklady, nedostatek odborného personálu v dělnických profesích vykonávajících práci ručně nebo motomanuálně a celá řada dalších. Otázkou však je, jestli situace bude někdy v budoucnu lepší, a zda díky tomu budeme moci více pozornosti věnovat řízení požadavků v oblasti BOZP a PO. Je celá řada vlastníků lesa a v lese hospodařících organizací, kteří zvládají řídit i tyto požadavky na přijatelné úrovni – někdy to plyne z jejich dřívějších negativních zkušeností s řešením nehod, kdy došlo k těžkým pracovním úrazům nebo úmrtím osob pohybujících se v lese. Stále je však mnoho vlastníků lesa a organizací, kteří mají v oblasti řízení požadavků BOZP a PO velký prostor pro zlepšení.

Praktické informace o způsobu auditování oblasti BOZP v rámci auditů PEFC TUH budou uvedeny v lednovém čísle Lesnické práce.

Autoři:

Ing. Roman Dudík, Ph.D.

Katedra lesnické a dřevařské ekonomiky, Fakulta lesnická a dřevařská

doc. Ing. Jiří Dvořák, Ph.D.

Katedra lesnických technologií a staveb, Fakulta lesnická a dřevařská

Česká zemědělská univerzita v Praze